Porucha autistického spektra (PAS) je komplexní neurovývojová porucha, která se obvykle objevuje v prvních třech letech života; je výsledkem neurologické poruchy, která ovlivňuje normální fungování mozku a ovlivňuje vývoj v oblasti sociální interakce a komunikace (Dunn & Leitschuh, 2006). Žáci s autismem mají potíže se sociálními interakcemi, komunikací a využíváním smyslových informací. Existuje řada terapií zaměřených na zlepšení komunikačních, kognitivních a motorických dovedností dětí s autismem. Jednou z forem terapie pro dítě s vývojovou poruchou je sport.
Umožnit dítěti účastnit se zábavných her mu otevře cestu k novým životním zkušenostem a zároveň dále obohatí motorické, komunikační a koordinační dovednosti, neboť je všeobecně známo, že zapojení do sportu nebo fyzické aktivity nám nejen pomáhá udržovat se v kondici a dobré náladě, ale může také zvýšit sebevědomí, rozvíjet sociální dovednosti a zlepšit duševní zdraví a celkovou pohodu. Avšak, dítě s autismem může vykazovat motorické dovednosti, kondiční výkonnost, chování při interakci a intelektové funkce, které jsou pod očekávaným rozsahem pro daný věk (Auxter, Pyfer, & Huetig, 2005). V důsledku toho se učitelé tělesné výchovy mohou cítit nedostatečně vybaveni pro výuku dětí s autismem (Kelly & Block, 2001) a pro jejich plné začlenění do osnov všeobecné tělesné výchovy (VTV). Většina hodin tělesné výchovy je navíc velmi různorodá z hlediska schopností a dovedností žáků a také výzkumy ukázaly, že děti s autismem mohou být opožděné ve svém tělesném vývoji, ztrácejí pohybové dovednosti, vykazují motorickou neobratnost a dosahují špatných výsledků v měření zdatnosti (Reid & Collier, 2002).
Z těchto důvodů mohou být děti s autismem vyloučeny z plnohodnotné účasti na skupinových aktivitách a týmových sportech (Schwartz, Billingsley a McBride, 2005). A konečně, ačkoli se všichni učitelé potýkají s problémem kontroly nevhodného chování žáků, tak ti, kteří vyučují tělesnou výchovu žáky s postižením, obvykle čelí ještě větším výzvám, protože děti s postižením často vykazují chování, které je obtížné zvládnout (Block, 2007; Hodge, Lieberman, & Murata, 2012; Loovis, 2011; ). Žáci se zdravotním postižením mohou například projevovat náročné chování, jako je agresivita, vzdor, mluvení mimo pořadí nebo přerušování a neplnění úkolů. Kromě toho je často obtížné tyto studenty motivovat k účasti. Kromě toho učitelé tělesné výchovy často nemají dostatečné vzdělání v oblasti zvládání chování. Z předběžného výzkumu provedeného konsorciem vyplynulo, že pouze 9 % učitelů tělesné výchovy se cítí být připraveno na výuku žáků s poruchami autistického spektra a pouze 12 % se domnívá, že jsou v oblasti zvládání chování dostatečně proškoleni. Kromě toho žádná výzkumná studie uvedená v literatuře nezkoumala současný stav těchto postupů v EU.
